Reporty

Koncert v Kragerö

12. dubna 2013 v 16:54 | Andrea
Tak totot je koncertni program y Alexandrova koncertu v Norskem Kragero.

Vánoční pozdrav od Alexandra Rybaka

5. prosince 2011 v 17:40 | Andrea
Alexander přeje všem českým fanouškům Veselé vánoce.

Tady je přání, které sám napsal:

Vinterbilder - report y koncertu v Drammen

5. prosince 2011 v 17:30 | Andrea
V pátek 25 listopadu jsem odjela opět do Osla. Kolegové měli úsměv na tváři, když viděli, že jsem do práce došla opět se svým tyrkisovým kufříkem. Hned věděli, kam jedu a proč tam jedu.
Mají pravdu, většinou ,když se v pýtek objevím s tyrkisovým kufříkem v práci, tak jedu do Norska na koncert Alexandra Rybaka. A tento pátek nebyl výjimkou.
V sobotu jsem se ráno potkala s Miladou a poté odjela do Drammenu, který se nachází asi 50 km na jih od Osla. Kdyý jsem dojela vlakem do Drammen, zjistila jsem, že mi někdo ve vlaku ukradl můj nový foťák. Nejen, že jsem z toho smutná, protže jsem si na něj šetřila a nebyl zrovna levný, ale jsem smutná i protože jsem nemohla udělat ani jednu fotku z koncertu. Požádala jsem však ostatní Facebookies, aby mi nějaké fotografie poslaly.
Před koncertem se nás sešlo asi 20 v restauraci, kde jsem měli zarezervovanou celou místnost a předem objednaný oběd. "Mělí" píšu s měkkým i, protože tam byli i 2 muži. Přijel jeden fanoušek z Ruska a jedna z Facebookies vzala s sebou svého desetiletého synovce. Většinou jsme jen ženské - staré črodejnice:-), anebo-li decentní dámy.
Každá z facebookies i Yannis dostali zdoběný perníček zabalený v celofánu. Většina z nich měla tvar houslového klíče anebo houslí. Udělala jsem je záměrně pro tuto příležitost. Na některé housle jsem napsala názvy Alexových písniček. Každý si pak vytáhl z tašky jeden perníček. Marijke přivezla také vánoční sladkosti z Holandska. Dali jsme ochutnat i našemu číšníkovi, který se o nás staral.
Vánoční turné se nejmenuje "Vinterbilder" (zimní obrazy) náhodou. Denis Storhöi předčítal biblické texty, které se týkají vánoc a poté vyprávěl i své vzpomínky. Nějakou zimní vzpomínku přidala i Anne Vada, která svým krásným sopránovým hlasem prozářila pěkně nasvícený gotický kostel v Drammenu. A Alexander samozřejmě přidal nějaké vzpomínky, co v něm vyvolávají vánoční koledy.
Na tomto koncertě se zpívaly převážně norské koledy. Publikum dostalo letáčky z texty, aby si mohli zazpívat všichni. V druhé části účinkující přidali americké koledy a Denis úspěšně imitoval Elvise.
Americké koledy pojmuli všichni tři s humorem a obecentstvo se dobře bavilo. Jinak byla atmosféra koncertu spíše vážnější. Alexander zahrál bachovu skladbu Bergrosa. Najednou, když byl asi vposlední třetině skladby začal hrát trochu zvláštně, až jsem si řekla, že by zapomněl, co má hrát? Poté jsem si všimla, že mu praskla struna. Když Alexander mistrně dohrál s prasklou strunou, tak poděkoval za trpělivost a řekl, že mu praskly 2 prostřední struny. Ještě jsem neviděla houslistu úspěšne dohrát skladbu s prasklýma strunama. Jedna z facebookies natočila tuto skladbu na video a Alexander si přál, aby se objevila na Yutube a on si sámm mohl video prohlédnout.
V kostele jsem viděla i Alexandrovu maminku Natalii, se kterou jsem se po koncertě dala do řeči. Po dvaceti letech jsem oprášila ruštinu, kterou jsem se kdysi musela ve škole 8 let učit a teď se mi hodilaJ Rusky jsem se bavila i s Kristinou, která přijela z Moskvy.
Do Drammenu jsem vzala vánoční cukroví, které jsem pekla a tak jsem dala ochutnat i Natalii. Tak neustále vychvalovala vanilkové rohlíčky. Podobné prý pečou v Polsku, ale moje jsou údajně nejlepší, co jedla. Nevím, jestli je to pravda, ale udělala mi tím radost.

Na koncertě byla i maminka Thomase Stanghelleho, která zpívala na koncertě ve Farsundu spolu s Alexandrem a Thomasem. Má nádherný cvičený operní hlas. Bohužel jsem zapomněla její křestní jméno.
Také uzobávala z českého vánočního cukroví a příjemně si se mnou povídala jak jinak i o norském vánočním cukroví.

Na chvilku jsem se zastavila i u Kjella Arilda, který dělá Alexovi manažera. Ten mi představil jeho ženu a děti. Pro Kjella jsem měla malý sáček s cukrovím. Děti se na nšj mlsně divaly a on strčil sáček do kapsy saka se slovy, že je jen pro něj. Bylo mi dětí líto, a tak jsem odběhla pro dva poslední zdobené pernícky, které mi zbyly a trochu cukroví pro jeho ženu.


Později jsem přiskočila k Alexandrovi se slovy, ať mi neuteče neb mám pro něj speciální dárek.
Jak jinak. Byla to velká červená krabice s cukrovim. An plechové krabici bylo vánoční rayítko a napsáno v angličtině Veselé vánoce. Z cukroví měl velkou radost a hned nějaké nacpal do pusy.

Dostal dárky i od ostatních. Na závěr jsme udělali společné foto s Alexandrem a popřáli si Veselé vánoce.
Pokud jste zatoužili po podobném zážitku, tak neváhejte a vypravte se do Norska. Alexandrovo turné Vinterbilder pokračuje.

Vánoční koncerty

1. prosince 2011 v 16:26 | Andrea
V pátek má premiéru vánoční turné Alexandra Rybaka v Lommedalen .
Některé z Facebookies jsou dnes již na cestě do Oslo, aby mohly být přitom.
Já se chystám do Oslo až zítra. V sobotu navštívím koncert v Drammenském kostele.
Na koncertě zazní staré i nové vánoční písně a koledy. Ještě teď mám v živé paměti tuné loňské, kde jsem poprvé slyšela Vivaldiho zimu v takovém podání, že mi krev zamrzala v žilách.
Jsem zvědavá, co nám připravil za pžekvapení letos. Myslím, že opráším text norských vánočních koled, který jsem dostaly vloni.
Včera jsem již balila překvapení pro Alexe i pro ostatní Facebookies se kterými se potkám před koncertem v Jazzové restauraci. Sedadla nejsou číslována a tak zřejmě budeme stepovat již hodinu před koncertem před kostelem, abychom si mohlz sednout nejlépe do první řady. No na všechny se první řada nedostane a tak bude zřejmě o nejlepší sedadla tedy kostelní lavice boj.
Venku není sice velká zima, ale je sychravo a tak zřejmě budeme mrznout.
Možná se před koncertem zahřejeme na ulici tancem, stejně jako vloni v Jessheimu, kdy Laila měla s sebou CD přehrávač a naučila nás tančit barndance, který tančily Alexandrovi houslistky na několika z jeho koncertů. Užily jsme si tehdy legraci. Uviděl nás Kjell Arild - Alexův manager a tak jsem po koncertě tančilz i pro Alexe. Zřejmě se dobře bavil. Ještě dnes můžete vidět záznam našeho tance na Yutube.
Již se těším na setkání se všemi milými facebookies a na setkání s Alexem. A nejen to, těším se na vánoční hudbu, kterou si pořádně vychutnám. Je to takový můj vánoční dárek pro moji duši.

Květnové koncerty klasické hudby Alexandra Rybaka

18. října 2011 v 17:30 | Milada Lenhartová
V květnu letošního roku jsem měla ve vzpomínkách 15 koncertů s Alexem Rybakem. Kdo někdy zažil koncert s tímto chlapcem, pozná , co je to závislost a droga. V tomto případě jde o fenomén Alexander Rybak.
Jak to tak před koncerty bývá, domluvila jsem se se dvěmi děvčaty z Facebooku (z fan stránek AR), že se potkáme v Oslu u divadla před vchodem do metra. Helene a Jorunn se objevily a všechny tří jsme jely hledat Rommen scene, která se nachází hodně daleko na předměstí Osla - v místech, kam ani velký plán města už skoro nesahá. Měla jsem s sebou vytištěnou mapu z internetu i přesto jsme velmi kvalitně zabloudily v krajině, kde byla sem tam velká budova bez oken a pár sloupů elektrického vedení, semtam se objevil strom. Nebylo se o co opřít okem a dalo nám práci kulturní komplex budov ve tvaru kříže vůbec najít. Našly jsme. Tam jsme se potkaly s dalšími asi deseti Facebookies a jak jsme zvyklé, vtrhly jsme do sálu jako první, jako šílené. Ovšem, bylo to naprosto zbytečné, protože v krásném velikém sále s mnoha řadami plyšových sedaček se sešlo nakonec jen dvacet či třicet osob. To bylo naprosto vyjímečné, protože všech 15 koncertů, které jsem dosud shlédla byl doslova boj o život a o co nejbližší místečko. Tady ne. Když jsem tak nad tím přemýšlela, nenašla jsem odpověď na otázku proč byl tak malý zájem. Asi proto, že šlo o klasický koncert a ne o popík ? ? Nevím, opravdu nevím.
Jednalo se o koncert , který měl název: Alexander Rybak jde do klasiky....a doprovázen Vivaldiho orchestrem za řízení Igora Rybaka (taťky) a se sólistkou Natalii Rybak (mamkou).
Stručně řečeno, byl to jeden z nejkrásnějších koncertů, jaký jsem dosud shlédla, Alex byl první sólista orchestru a hrál jednoduše řečeno jako Bůh. Nerozumím norsky, ale lidi se při jeho doprovodných slovech mezi výstupy smáli jako blázni. Ten chlapec prostě umí kde co. Hrála se i skladba Igora Rybaka, který při tom hrál na bubínky, Jedním slovem: Nádhera!

Po koncertě, ostatně jako vždy se Alex dostavil k podpisům a fotografování, ale bylo to velmi krátké a stručné, Čekalo yde na něj pohých 15-20 lidí. Jindy na něj čeká i několik stovek fanoušků,..

Odbočím: budu se opakovat, ale neustále říkám, že mne už nikdo nedostane na koncert do Finska. V prosinci 2009 jsem zažila koncert v Helsinkách. Bylo to naprosto šílené. Narvaný sál ječícíma fanynkama, šílený řev, pořadatelé vyváděli lidi, co měli kamery....hahaha....kamer byly stovky, vyvedli dva tři lidi....P koncertě čekalo na Alexe tisíc nebo i víc stále hystericky křičících fanynek - šílených Finek, čekající na podpis a objetí. Děvčata si trhala ze sebe trička, byly zde vidět hysterické výstupy a autogramiáda zabrala více jak 4 hodiny.

A tady na předměstí Oslo?? Za dvacet minut bylo vše vystaráno, objímajícího Alexe úspěšně střídal Kjell , klídek.
Po koncertě jsme nasedly do dvou aut ostatních fanynek a hledaly jsme otevřenou restauraci či něco podobného, abychom si mohly vykládat na jedno téma, že, ale vše bylo zavřeno, nikde nic, tak jsme se rozešly do metra a domů.
Další den jsem měla v plánu jít na shodný koncert do kostela v Uranienborg - předměstí Oslo kousek od centra. Ovšem, protože žiju v zemi, která nemá moře, tak jsem sedla do lodi jako vždy s tím, že se projedu po Oslofjordu. Loď byla dost plná lidí, vylezla jsem na horní palubu a našla místečko u okénka. Koukám koukám z okénka a v tom mi kdosi anglicky říká Ahoj, jedeš na koncert na Nesodden? Meheheee! Kdo to tak asi mohl být, žejo. Alexander Rybak v pruhované mikině osobně. Jsem hodně stará osoba a tak si chráním své zdraví a v tu chviličku jsem měla chuť jenom křičet: Alexi, co mi to děláš? Vždyť mě z toho může klepnout! No, to se mi nevydařilo, protože jsem nevydala ani hlásku. Jsem zvyklá s Alexem mluvit rusky, tak jsem nahodila ruštinu a vysvětlila jsem mu, že vím, že má za chvíli (asi za dvě hodiny) koncert na Nesoddenu, ale že bych to pak těžko stíhala do Uranienborgkirke na jeho, ten den, druhý koncert, kam se chystám.
Přisedl si a ptal se, kam se ještě chystám v létě a tak podobně. Já jsem blekotala jako idiot a hezky jsme si popovídali. :-) Ptal se ještě, proč teda jedu na Nesodden, tak jsem hahaha jenom tak něco zahučela, že se chci kouknout, jaký to tam je a tak. Rozloučil se se slovy, že si jde pro housle a loď přistála. Lidi se trousili ven a koutečkem oka jsem zahlédla, že Alex už je na zemi a plazí se po něm asi čtyři děvčata. Vyšla jsem na chodník a v tom (a, to Alexovi do smrti smrťoucí nezapomenu...) on ze sebe sundal ta mladinká děvčata a běžel za mnou....!
Člověk v tu chvíli má pocit, že se země otevře a spadne do jádra zeměkoule, ale nestalo se, Alex ke mě skočil, obejmul mě, jak to tak má ve zvyku, ptal se znovu, jestli jdu na koncert, že by byl rád :-) a já , že né, ale budu večer na tom večerním, vytáhla jsem foťák, on řekl, ach ano, zatvářil se do objektivu, já zmáčkla, on řekl, tak večer , já ano, budu tam a to by tak bylo vše.
Večer jsem našla půvabný kostel ,vlezla dovnitř...a tam nikdo, jenom pan kostelník skládal u oltáře notové pultíky a židle, jdu k němu a říkám, že chci vstupenku na večer.
Dala jsem mu peníze, on mi dal plakát s Alexem a řekl: To je vstupenka ! A, odkud jste? Když jsem řekla, že z ČR, tak pan kostelník řekl..: jé, v roce 1967 mi bylo 12 roků a hrál jsem ve školním orchestru a měli jsme koncert v Uherském Hradišti a v Mariánských lázních !!! Hahaha...jak je svět malý ! Tak jsme si ještě chvilku povídali, chtěla jsem mu pomoct se židlema, ale odmítl. Pak se začali trousit muzikanti a rodiče Alexe a i sám Alex ještě v tričku. Sedla jsem si do první lavice k oltáři a táta Rybak zavelel ke zkoušce, protože přišel zvukař a Alex začal zpívat a orchestr hrát...něco fantastického ! To chvilku trvalo, pak se natrousilo asi deset nebo patnáct lidí do lavic a koncert začal. Byl shodný s tím prvním a stejně nádhernýýý !!!! Byla tam se mnou opět Jorunn a Helene a čekaly jsme před kostelem na Alexe. Vyšel Igor i Natalie a odjeli, vyšli muzikanti a Alex pořád nikde. Jorunn a Helene odešly, že je jim zima. Já jsem jim řekla,že když Alex přišel hlavním vchodem, tak tudy taky vyleze ven. Stála jsem tam opuštěná sama samotinká a najednou se ze vrat kostela vysunula kytka růží a pak Alex sám !
Byla jsem jediná fanynka, nikde nikdo kolem dokola. Hahahaáá...jak je daleko Finsko !!! Chacháá! Alex přišel ke mně, opět se podepsal, okolojdoucí člověk nás zmáčkl do foťáku , já poděkovala, obejmutí a to je vše. Konec filmu. Ale byl krásný s dobrým koncem.

Milada


Alex in front of Ferry on Nessoden
Foto: Milada Lenhartova

Minikoncert v Mandalu

14. října 2011 v 17:30 | Andrea
Mandal - 7. července
Ve středu 6. Července jsem hned po práci jela do Osla, kde jsem se potkala s jednou Facebookie a společne jsme jely do Kristiansandu, kde nás vyzvedla jedna z našich Facebookie kamarádek.
Den před odjezdem do Norska se na internetu objevila informace, že Alexander bude mít minikoncert v Mandalu a tam jsem všechny tři jely. Když jsme přijely tak jsme slyšely závěrečné tóny Fairytale. A to byl bohužel konec koncertu. Alexander výjimečně začal hrát včas a hrál pouze 3 písničky. Jednou z nich byl nový singl Resan till dig (Cesta k tobě).
V nákupním centru bylo více než 400 lidí a většina z nich byly malé děti které pokncertě čekaly spolu se svými rodiči na Alexandrův podpis. Podepisovalo se všechno možné: fotografie, CD, malé papíry, velké papíry, roytrhané pohlednice na kousky, čela, ruce....
Během autogramiády hrálo dvacetkrát dokola nové album Visa vid vindens ängar. Stály jsme na pódiu, ypívaly si a tančily a pozorovaly Alexandra a děti. Každé dítě zvlášť pozdravil, dal high five, nechal se vyfotit, objal je.... Choval se ke každému dítěti vřele a ke každému trochu jiným způsobem, jako by odhadl jejich charakter.
Čekaly jsme a čekaly………..až všichni odešli a tak jsem si mohly ukořistit Alexandra na půl hodiny jen pro nás. Chudák byl hladovej. Když jsem mu řekla, že pro něj něco mám, tak křiknul buchty a vrhnul se k mé tašce. Bohužel jsem s sebou žádné české buchty nevezla. Jaké zklamání! Setkání to bylo příjemné a vlastně jedno z nejlepších. Asi to bylo tím, že jsme byly jen 4.
……
Jo, až pojedete na Alexandrův concert, nezapomeňte mu upéct nějakou buchtu. Má totiž stale hlad a české buchty a cukroví má rád.
Pokračování příště

Da fargene forsvant aneb Když zmizely Alexandru Rybakovi barvy

10. října 2011 v 12:17 | Andrea

V sobotu 10 září jsem měla možnost shlédnout obě mužikálová představení kde účinkovaly děti z Nannestadské umělecké školy spolu s Alexandrem Rybakem.

Scenar k mužikálu napsaly a s detmi nastudovali učitelky umělecké školy.

Velmi mne překvapila ůroveň představení a profesionalita děti, které v muzikálu ůčinkovaly. O profesionálním přistupu Alexandra Rybaka mluvit nemusim.

Děj muzikálu byl velmi jednoduchý. Do vesnice přišli zloději a ukradli všechny barvy. Vše a všichni byli najednou šedí a smutní. Náhle se objevila barevně oblečená devčata, která do vesnice vnesla nový život a radostnou náladu. Jednou ze zajimavých myšlenek byla věta:

"My jsme sice na povrchu krásně barevní, ale uvnitř jsme možná všichni stejně šedí, jako vy."

Ke konci muzikálu přivedly děti chycené zloděje, kteří poté zpívali lítostnou písňě. Nakonec jim bylo odpuštěno a směli ve vesnici zůstat....

V představení zazněla i píseň Alexandra Rybaka Roll with the wind, která však dostala nový text v Norštine.

Nejmladší účinkující byly asi 4 roky. Na jevišti jsme mohli vidět i fyzicky postiženou dívenku, která krásně zpívala. Jeji učitelka zpěvu ji v rytmu hudby vozila po jevišti, což činilo dívenkui přes jeji handicap šťastnou. Postižená dívka studuje zpěv na umělecké škole již třetím rokem.

Hudbu k mužikálu nastudovala skupina 7 kluků ve věku asi 17 let. Říkají si Street Dolphins a kapela byla po celou dobu představení na pódiu.

Po obou představeních jsme měly možnost dvakrát navštívit zákulisí a vidět tak účinkující děti, které neustále pobíhaly kolem Alexandra, který je jejich velkým vzorem. Jeden chlapec přišel za námi, aby nám sdělil, že Alexandr je ted jeho nejlepšim kamarádem. Jinou dívenku predstavil Alexander jako svoji novou sestru a tak to bylo pořád dokola. Všichni účinkující byla jedna velká rodina.

I když...................o české meruňové a borůvkové buchty se s nikým Alexander dělit nechtěl.

Ty si přitiskl na svoji hruď a rychle odnesl do šatny, aby mu je prý nikdo nesněd.

Po druhém představení si celé obecenstvo stouplo a mohutně tleskalo. Znovu zazněla poslední píseň a obecentstvo zpívalo a tančilo a my s ním.

Byl to užasny zážitek. Již se těším na další.



Vice fotografii z predstaveni od profesionalniho fotografa najdete zde:
 
 

Reklama