Květnové koncerty klasické hudby Alexandra Rybaka

18. října 2011 v 17:30 | Milada Lenhartová |  Reporty
V květnu letošního roku jsem měla ve vzpomínkách 15 koncertů s Alexem Rybakem. Kdo někdy zažil koncert s tímto chlapcem, pozná , co je to závislost a droga. V tomto případě jde o fenomén Alexander Rybak.
Jak to tak před koncerty bývá, domluvila jsem se se dvěmi děvčaty z Facebooku (z fan stránek AR), že se potkáme v Oslu u divadla před vchodem do metra. Helene a Jorunn se objevily a všechny tří jsme jely hledat Rommen scene, která se nachází hodně daleko na předměstí Osla - v místech, kam ani velký plán města už skoro nesahá. Měla jsem s sebou vytištěnou mapu z internetu i přesto jsme velmi kvalitně zabloudily v krajině, kde byla sem tam velká budova bez oken a pár sloupů elektrického vedení, semtam se objevil strom. Nebylo se o co opřít okem a dalo nám práci kulturní komplex budov ve tvaru kříže vůbec najít. Našly jsme. Tam jsme se potkaly s dalšími asi deseti Facebookies a jak jsme zvyklé, vtrhly jsme do sálu jako první, jako šílené. Ovšem, bylo to naprosto zbytečné, protože v krásném velikém sále s mnoha řadami plyšových sedaček se sešlo nakonec jen dvacet či třicet osob. To bylo naprosto vyjímečné, protože všech 15 koncertů, které jsem dosud shlédla byl doslova boj o život a o co nejbližší místečko. Tady ne. Když jsem tak nad tím přemýšlela, nenašla jsem odpověď na otázku proč byl tak malý zájem. Asi proto, že šlo o klasický koncert a ne o popík ? ? Nevím, opravdu nevím.
Jednalo se o koncert , který měl název: Alexander Rybak jde do klasiky....a doprovázen Vivaldiho orchestrem za řízení Igora Rybaka (taťky) a se sólistkou Natalii Rybak (mamkou).
Stručně řečeno, byl to jeden z nejkrásnějších koncertů, jaký jsem dosud shlédla, Alex byl první sólista orchestru a hrál jednoduše řečeno jako Bůh. Nerozumím norsky, ale lidi se při jeho doprovodných slovech mezi výstupy smáli jako blázni. Ten chlapec prostě umí kde co. Hrála se i skladba Igora Rybaka, který při tom hrál na bubínky, Jedním slovem: Nádhera!

Po koncertě, ostatně jako vždy se Alex dostavil k podpisům a fotografování, ale bylo to velmi krátké a stručné, Čekalo yde na něj pohých 15-20 lidí. Jindy na něj čeká i několik stovek fanoušků,..

Odbočím: budu se opakovat, ale neustále říkám, že mne už nikdo nedostane na koncert do Finska. V prosinci 2009 jsem zažila koncert v Helsinkách. Bylo to naprosto šílené. Narvaný sál ječícíma fanynkama, šílený řev, pořadatelé vyváděli lidi, co měli kamery....hahaha....kamer byly stovky, vyvedli dva tři lidi....P koncertě čekalo na Alexe tisíc nebo i víc stále hystericky křičících fanynek - šílených Finek, čekající na podpis a objetí. Děvčata si trhala ze sebe trička, byly zde vidět hysterické výstupy a autogramiáda zabrala více jak 4 hodiny.

A tady na předměstí Oslo?? Za dvacet minut bylo vše vystaráno, objímajícího Alexe úspěšně střídal Kjell , klídek.
Po koncertě jsme nasedly do dvou aut ostatních fanynek a hledaly jsme otevřenou restauraci či něco podobného, abychom si mohly vykládat na jedno téma, že, ale vše bylo zavřeno, nikde nic, tak jsme se rozešly do metra a domů.
Další den jsem měla v plánu jít na shodný koncert do kostela v Uranienborg - předměstí Oslo kousek od centra. Ovšem, protože žiju v zemi, která nemá moře, tak jsem sedla do lodi jako vždy s tím, že se projedu po Oslofjordu. Loď byla dost plná lidí, vylezla jsem na horní palubu a našla místečko u okénka. Koukám koukám z okénka a v tom mi kdosi anglicky říká Ahoj, jedeš na koncert na Nesodden? Meheheee! Kdo to tak asi mohl být, žejo. Alexander Rybak v pruhované mikině osobně. Jsem hodně stará osoba a tak si chráním své zdraví a v tu chviličku jsem měla chuť jenom křičet: Alexi, co mi to děláš? Vždyť mě z toho může klepnout! No, to se mi nevydařilo, protože jsem nevydala ani hlásku. Jsem zvyklá s Alexem mluvit rusky, tak jsem nahodila ruštinu a vysvětlila jsem mu, že vím, že má za chvíli (asi za dvě hodiny) koncert na Nesoddenu, ale že bych to pak těžko stíhala do Uranienborgkirke na jeho, ten den, druhý koncert, kam se chystám.
Přisedl si a ptal se, kam se ještě chystám v létě a tak podobně. Já jsem blekotala jako idiot a hezky jsme si popovídali. :-) Ptal se ještě, proč teda jedu na Nesodden, tak jsem hahaha jenom tak něco zahučela, že se chci kouknout, jaký to tam je a tak. Rozloučil se se slovy, že si jde pro housle a loď přistála. Lidi se trousili ven a koutečkem oka jsem zahlédla, že Alex už je na zemi a plazí se po něm asi čtyři děvčata. Vyšla jsem na chodník a v tom (a, to Alexovi do smrti smrťoucí nezapomenu...) on ze sebe sundal ta mladinká děvčata a běžel za mnou....!
Člověk v tu chvíli má pocit, že se země otevře a spadne do jádra zeměkoule, ale nestalo se, Alex ke mě skočil, obejmul mě, jak to tak má ve zvyku, ptal se znovu, jestli jdu na koncert, že by byl rád :-) a já , že né, ale budu večer na tom večerním, vytáhla jsem foťák, on řekl, ach ano, zatvářil se do objektivu, já zmáčkla, on řekl, tak večer , já ano, budu tam a to by tak bylo vše.
Večer jsem našla půvabný kostel ,vlezla dovnitř...a tam nikdo, jenom pan kostelník skládal u oltáře notové pultíky a židle, jdu k němu a říkám, že chci vstupenku na večer.
Dala jsem mu peníze, on mi dal plakát s Alexem a řekl: To je vstupenka ! A, odkud jste? Když jsem řekla, že z ČR, tak pan kostelník řekl..: jé, v roce 1967 mi bylo 12 roků a hrál jsem ve školním orchestru a měli jsme koncert v Uherském Hradišti a v Mariánských lázních !!! Hahaha...jak je svět malý ! Tak jsme si ještě chvilku povídali, chtěla jsem mu pomoct se židlema, ale odmítl. Pak se začali trousit muzikanti a rodiče Alexe a i sám Alex ještě v tričku. Sedla jsem si do první lavice k oltáři a táta Rybak zavelel ke zkoušce, protože přišel zvukař a Alex začal zpívat a orchestr hrát...něco fantastického ! To chvilku trvalo, pak se natrousilo asi deset nebo patnáct lidí do lavic a koncert začal. Byl shodný s tím prvním a stejně nádhernýýý !!!! Byla tam se mnou opět Jorunn a Helene a čekaly jsme před kostelem na Alexe. Vyšel Igor i Natalie a odjeli, vyšli muzikanti a Alex pořád nikde. Jorunn a Helene odešly, že je jim zima. Já jsem jim řekla,že když Alex přišel hlavním vchodem, tak tudy taky vyleze ven. Stála jsem tam opuštěná sama samotinká a najednou se ze vrat kostela vysunula kytka růží a pak Alex sám !
Byla jsem jediná fanynka, nikde nikdo kolem dokola. Hahahaáá...jak je daleko Finsko !!! Chacháá! Alex přišel ke mně, opět se podepsal, okolojdoucí člověk nás zmáčkl do foťáku , já poděkovala, obejmutí a to je vše. Konec filmu. Ale byl krásný s dobrým koncem.

Milada


Alex in front of Ferry on Nessoden
Foto: Milada Lenhartova
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama